Červenec 2015

29. 7.

29. července 2015 v 19:16 life.
Tak jsem se rozhodla zase něco napsat.
S jídlem je to takový napůl. Nejím nějak hrozně moc, ale prostě každý den něco. Docela zas jím projímadla, jen 1 nebo občas 2 a i z toho mám docela křeče. Včera jsem si kupovala novou krabičku.
S T. je to naštěstí v pohodě. Ale nějaká slza mi ukápla, z mé vlastní viny. Teď už bude všechno dobrý.
Byla jsem nakupovat oblečení. Docela jsem se divila, co mi bylo a nebylo. Mám nakonec jen 4 věci a to jsem chtěla dělat velký nákupy po dlouhý době. V pátek jedu s kámoškou znovu, tak snad si ještě něco pořídím.
Chodím teď do práce, takže mám hodně pohybu. Taky jsem hrozně unavená, ale vždy to vydržím bez jídla. I když mi tam pořád nějaký cpou, to jsem vůbec nečekala.
Plánuju si projet i blogy těch, co sem chodí, jenže vůbec nemám sílu. Jsem teď na internetu na pc po hodně dlouhý době, jinak používám notebook jen pro hudbu a seriály a jsem jen na mobilu.
Snad budu mít brzo nějaký čas podívat se, jak se daří vám, ale dřív jak na víkend to nevidím..
Vaše komentáře mě hrozně potěšily! Vůbec jsem to nečekala.. Málem jsem brečela, když mi napsala komentář Emily.
Vaše dlouhodobá hubnoucí modla vás pochválí? To je jak sen.
Vydržíme a dokážem to. Už se na to těším:)



















L.

19. 7.

19. července 2015 v 12:33 life.
Je to svedomi, to co nas boli, to nocni trapeni, huleni do noci a buleni..
Mam se fakt divne. Jsem nastvana za jidlo, za tu oslavu, na sebe.
Vsechno jsem proste zkazila, opet.
Radsi bych se rozsekavala a vubec nevedela nez tohle moje vypraveni sveho zivota a breceni a nadavani.
Proc proste nemuzu pit jen trochu? Nebo vubec? Omg a proc vubec mame s A. takovy stavy?
T. je asi nastvany nebo tak a ja jsem uplne znicena. Bojim se mu napsat, aby ho to treba neotravovalo.
Nejspis me nechce ani videt.
S jidlem jsem se dobe drzela v utery, stredu a patek. Ve ctvrtek a sobotu to bylo peklo.
Mam chut jit nekam pryc. Kde me nikdo nezna a kde bych byla nekdo novy. Nesnasim svoji osobnost, jsem fakt divna.
A najdu si nekoho, kdo je naprosto uzasnej a vsechno bere normalne a vypada to, jako bych se ho snazila jen odehnat.
Vzalo me to, nedokazu myslet na nic jinyho.
Dokonce i mama se me ptala, co mi je.
Premyslim, co bych mohla udelat, abych to napravila.
Nic pozitivniho napsat nedokazu, takze az budu v pohode, zase napisu.

14. 7.

14. července 2015 v 3:59 life.
Je to bída!
Nenávidím sebe. A jídlo. Ale hlavně sebe.
Nejím nějaké extra nezdravé věci nebo nepřejídám se nějak, ale jím.
Vzala jsem si včera projímadlo a naštěstí to šlo, i bez nějakých velkých křečí.
Nevážím se, protože už přijel T. a já bych si před ním nemohla ani sundat tričko a to už teď mi to dělá problémy.
Pozoruju se pořád, kdekoliv můžu a vypadá to, že jsem nepřibrala, ale váha je pro mě teď opravdu tabu.
Ráno za ním jedu, takže nebudu mít čas na snídaně apod. a u něj je to celkem hračka nejíst, i když poslední dobou si nějak zvykli jeho rodiče, že s nima snídám, obědvám a večeřím a to se mi teda opravdu nelíbí.
Mám 4 dny, abych nevypadala tak hrozně. S prázdným žaludkem se prostě cítím nejlíp, takže ve čtvrtek na té mojí rodinné oslavě se nějak vymluvím a v pátek si buďto nevezmu nic, což znamená o 100% větší zkalenost než bude normálně a nebo jen něco mini, abych tam v těch tropických vedrech co budou (omg, to je naschvál ne) někde neskončila v bezvědomí.
Omlouvám se vám, ale hlavně sama sobě, za moji slabost a malou vůli. Začla jsem tak skvěle, ale to bych prostě nebyla já, kdybych to neposrala..
Naštěstí až uvidím T. a zase přijdou ty pocity nechutnosti, když na mě bude sahat a budu cítit každý gram na sobě, půjde to ještě líp.
A děkuju za přívětivé komentáře! Je fajn vidět, že sem někdo chodí a netlachám si tu jen sama pro sebe, i když to bych dělala i tak.. A kdo chcete spřátelit tak pište a já určitě ráda spřátelím:)
Navíc teď když sem chodí víc lidí, je to i větší motivace, abych nedělala žádné přešlapy.
Budu se snažit víc než doteď! Slibuju.

I need more friends necesito mas amigos
L.

10. 7.

10. července 2015 v 17:03 life.
Po včerejším pádu jsem ale zpět v sedle.
Dopoledne jsem jela do X(město) do knihovny, ale nedalo mi to a protože v našem "velkoměstě" nemáme takový velký obchoďák jako tam, koupila jsem si nové balerínky a tílko. Velikosti 36. A padne mi krásně.
Miluju nové oblečení a klidně bych nakupovala každý týden, aspoň něco malého.
Pořád si říkám, že kdybych přestala kouřit, se 400,- na týden kapesného bych si mohla klidně kupovat pořád něco. Jenže kdo kouří, chápe, že tak jednoduché přestat není. A když ještě k tomu nejím? Tak to na nějaké přestávání můžu zapomenout.
V knihovně jsem si vybrala asi 6 odborných knížek o předmětech v prváku na medicíně. Málem mi odumřely záda a ruka, protože jedna váží tak 20kg. Jsou to takové ty velké lékařské bichle, ale já chci jen nakouknout a zjistit, o čem bych se to vlastně případně učila a jestli na to mám hlavu. Spíš nemám, ale za za zkoušku to stojí.
Koupila jsem si výborné kafe s mandlovou příchutí, ani jsem si tam nedala cukr, jen trochu mléka a seděla jsem na našem oblíbeném místě, kam jsme chodily s holkama z intru kouřit, občas pít, na brko..
Cítím se dnes extra odpudivá (a taky jsem), takže jsem se ráno ani nevážila. Myslím, že bych brečela a musela vyskočit oknem za ten včerejšek..
Když jsem přijela, máma pro mě měla vepřový řízek, ale vzala jsem si ho do pokoje a společně s chlebem hned putoval do sáčku a do koše. Udělala jsem si jich v pokoji radši zásobu, kdyby náhodou byla mamka v kuchyni a já neměla možnost si vzít.
Dnes jdu asi zase pít. Hrozný.
Dřív mi alkohol pomáhal odprostit se od problémů, na chvíli zapomenout na depresi a na ty špatné věci a lidi a soustředit se na ty dobré. Pak se to zvrtlo a ten, kdo zná můj starý blog, ví, že jednou ta opilost s A. po vánocích málem nedopadla dobře.
Teď je to takový navození hodně dobrý nálady, všichni se smějou, baví se spolu. Hodně často někomu nadávám, posílám ho do prdele, chci se prát apod., ale lidi už si na to zvykli a berou to s úsměvem:)
Jsem ráda, že jsem dnes tak zaneprázděná! Jen jsem přijela, zase odcházím pryč, takže se jen vysprchuju, převlíknu, udělám ze sebe člověka a jdu ven, místo abych seděla doma a přemlouvala samu sebe, ať nechodím do kuchyně nebo nedejbože do lednice.
Už jen 3 dny a uvidím svého Dokonalého! Vážně se těším. Připadám si jako stalker, ale on je tak úžasný, že ho nejde nezbožňovat.

.
L.

my mind

9. července 2015 v 20:44 thoughts.
):

9. 7. no.2

9. července 2015 v 17:33 life.
4 hodiny jsem pořád přemýšlela, jestli si tu pizzu vezmu.
Přesvědčovala jsem se, že ji nepotřebuju a uvařila jsem si kafe bez mlíka a se sladidly. Bylo mi po něm ještě hůř.
Konečně jsem si zakouřila. A cítila se fakt divně.
A potom jsem si vzala. A snědla jsem to.
Teď jsem ležela v posteli a poslouchala písničky a brečela.
Tak hrozně jsem si přála nepokazit to. Vždy všechno pokazím a měla jsem tak skvěle nakročeno, že mi konečně něco mohlo vyjít.
Snědla jsem ji a ani jsem nešla zvracet, nevzala jsem si projímadlo, nic.
Každý dělá chyby a i přesto jak šílená jsem, pořád jsem jen člověk.
Takže od zítra nic a není do jen do neděle. Dokud budu mít možnost nejíst, tak taky nebudu.
Na jednu stranu jsem možná trochu ráda. Minimálně. Bylo mi vážně divně a nestojím o kolabování.
Předtím ty hladovky nebyly tak těžké tak co je se mnou?

9. 7.

9. července 2015 v 11:58 life.
Včerejšek byl docela mazec.
Večer jsem se sešla s dlouho neviděnou kamarádkou a kopily jsme si napůl litrový rum s kofolou. Přišly jsme k nám domů okolo 1 a byla to vážně docela sranda.
Hrozně mě bolí nohy, samozřejmě jsem se rozsekala na schodech. A jsem neskutečně unavená. Taky jsem později v baru na záchodě zvracela, protože mi už bylo docela špatně, tak jsem si strčila prsty do krku, aby se mi ulevilo. Díky bohu, nechtěla bych jim tam nahodit nové bílé sedačky.
I přes tu opilost a přes to, že jsem dávala jídlo v noci kamarádce, nevzala jsem si nic.
Takže dnes 4. den hladovky.
Nesla jsem teď domů pizzu, včera z toho nakonec sešlo.
Celou cestu domů jsem si pouštěla Kontrafakt a opakovala si v hlavě "Vteřinu na rtech, roky na stehnech". A věřte mi, že moje stehna jsou vážně peklo.
Takže jsem ji donesla domů se slovy, že si teď nedám a až máma odejde, vyhodím ji.
Jsem na sebe tak strašně moc pyšná jako už jsem dlouho nebyla.
Dnešek vidím jen na ležení, kouření, popíjení čaje, pospávání a asi znovu zkouknu Skins. Dívala jsem se jen na díly o Cassie a už dlouho jsem neviděla všechno.
Dívala jsem se na nějaké lékařské fakulty, přijímačky a tak podobně. Zítra si dojedu do knihovny pro nějaké knížky o lékařské biochemii, biofyzice, anatomii..
Je to trochu paradoxní, že o lidském těle toho vím hodně, vím, jak mu pomoct a vím, co mu škodí.
A i přesto dělám snad všechno špatně. Kouřím, piju, nejím a když jo tak zvracení, projímadla.
Ještě mi nebylo ani 18 (už brzo) a vypila jsem alkoholu možná víc než moje máma.
Já vážně skončím v pekle.
Tak mě napadá, co vlastně budu dělat potom? Co budu dělat, až se vyhladovím k mé už snad doufám nádherné váze? Bude to 55kg? Bude to méně? A budu jíst? Co budu jíst? A kdy vlastně začnu jíst teď? Do kdy budu hladovět?
Až přijede pan Dokonalý asi budu muset někdy něco sníst. Hodlám s ním strávit všechen volný čas dokud nenastoupím do práce a jestli spolu budeme tak často, něco do sebe asi dostat budu muset.
Nenávidím jíst před lidmi, i když je to moje máma, moje kamarádky, stydím se dokonce před A. Před A., před tou, která ví všechno a i když mě už několikrát přesvědčovala, že mě neodsuzuje a neopovrhuje mnou, pořád je ve mě ten špatný pocit. Ale je to dobře, když síla odchází, tohle mě donutí se snažit dál.
Jestli budu muset absolvovat nějaké rodinné obědy a večeře a snídaně tak to asi nevydýchám.
Tak nádherně jsem začala. Minimálně do neděle nechci nic. A pak?
Příští čtvrtek a neděli budu muset jíst určitě něco, rodinné oslavy. Možná bych mohla i něco v pátek, když mám oslavu, kde budou samozřejmě litry alkoholu, tráva a moji známí.
A nic si nepamatovat? Zase se totálně ztrapnit? Nebo nedej bože někde sebou seknout? Ne, děkuji.
No uvidím, ještě si to promyslím. Včera jsem taky pila nalačno a zvládla jsem to celkem v pohodě.
Váha 63.

♡
L.


8. 7.

8. července 2015 v 0:21 life.
Opravdu nerada vyhazuju to jídlo, zvlášť, když mamka většinu kupuje jen kvůli mě.
Ale jak jí mám asi vysvětlit, že teď rozhodně žádné oblíbené jídlo nemám?
Dala jsem si Psyllium, už předevčírem i včera, do džusu. Je to nechutný, vůbec se mi to nechce pít, ale piju to brčkem, takže to jde líp. Nevím jak na ostatní, ale na mě to působí docela projímavě, jestli to nebude i tím velkým množstvím tekutin.
Taky jsem měla asi čtvrtku nanuka (asi 35kcal), jinak čaj, nestea, džus a voda. Vypila jsem zase asi 4,5l.
Chyběl mi ten pocit staženého žaludku. Chybělo mi tohle všechno. Moje malá posedlost, která mě sice děsí, ale přitom mě dělá mnou.
Kromě toho, že jsem tlustá, bych k takovému chování ani neměla mít sklony v současné době. Mám úžasného přítele, kamarády, žádná škola. Nejvíc to asi ovlivňuje moje minulost.
Věřte mi, už se nikdy nenechám nazvat tlustou.
Měla jsem na něco hroznou chuť. I trochu hlad. Ale dala jsem si radši dvě sklenice třešňového džusu s hodně ledem a četla blogy.
Večer na mě padla taková divná nálada, měla jsem na něco chuť. Šla jsem se radši projít a zakouřit si.
Dneska ale bude větší problém. Máma si chce k obědu koupit pizzu. Prý jestli půjdeme spolu nebo pro ni dojdu a přinesu ji domů. Samozřejmě jsem se hned ochotně nabídla, že pro ni dojdu, abych ji mohla doma v klidu vyhodit.
Přála bych si hrozně moc bydlet sama. Mohla bych si nejíst jak bych chtěla, kouřit jak bych chtěla, dělat si co bych chtěla. A chtěla bych u sebe svého Soul Mate, se kterým by celé bydlení bylo dokonalé. A kočku:D
Zajímám se teď někdy až přehnaně o svůj vzhled. Pořád něco vymýšlím, lakuju si nehty, kombinuju, musím mít minimálně řasenku nebo přes oči sluneční brýle.
Nutně potřebuju nové oblečení. Už jsem nebyla nakupovat dlouho a děsí mě, že toho mám tak málo. Možná ne tak málo, ale je vůbec někdy oblečení dost?
Žiju si teď tak trochu ve svém světě, protože nemám co dělat. Ne že bych měla zas tak málo kamarádů, ale odvykla jsem si chodit ven s lidmi, kteří o mě toho neví dostatek.
Mám jen pár lidí, co mě znají doopravdy a vědí, jaká jsem uvnitř. Jenže ti jsou teď všichni pryč a mě nezbývá než jen číst blogy, staré konverzace a přemýšlet nad hubenou budoucností. A na tu už se teda vážně těším.
Váha 64kg.

Untitled | via Tumblr
L.

7. 7.

7. července 2015 v 11:29 life.
Omg omg omg!
Tak včerejšek se vyvíjel mnohem lépe než jsem čekala.
Sepisovala jsem si předtím v noci nějaký jídelníček do kalorických tabulek, aby to mělo od 400kcal méně. Pak jsem se rozhodla pro 200, 100, hlad,... no a nakonec to skončilo tak, že jsem včera vypila 4,5 litru čaje a džusu s vodou a nestea a nesnědla jsem NIC!
Absolutně skvělej pocit.
Na dnešek jsem si už nakrájela 300g ananasu, ale nevím. Kdybych neměla vážně hlad jako mega hlad, tak to asi nechám na jiný den. Třeba až budu mít o 5kg méně.
Nechápu to. Včera jsem měla na váže 68. Málem jsem brečela. A dnes ráno 65. Asi jsem opravdu měla jen plné břicho, protože jsem jedla jako největší idiot.
Naštěstí s tím je konec a to, že to myslím vážně, podpořilo i včerejší vyhození nějakého jídla, aby mi máma myslela, že jsem něco snědla.
Večer se mi stala vážně skvělá věc. Posílala jsem T. obrázek obrazovky na ntb a neuvědomila jsem si, že jedna záložka je "jak se stát anorektičkou". Nechápu jak to mohl na mobilu přečíst, ale pak už jsme si psali normálně, takže je asi v pohodě a neřeší to:) Musím si dávat pozor. Ne, že by ho to třeba štvalo nebo tak, ale nechci, aby si o mě myslel, že jsem blázen. I když to už si asi stejně myslí teď.
Prostě budu mlčet, vydržím, dokud nepřijede A., abych o tom s někým mohla pořádně mluvit.
Za včerejšek jsem pročetla celý blog Kooty. Dodalo mi to vážně nějakou motivaci navíc.
Navíc, když jsem zjistila, že Emily taky napsala, dotunilo mě to přemýšlet. Na ten její se chystám taky. Chtěla bych taky dokázat něco takového, stát ze z larvy motýlem, ale neuvěřitelně krásným.
Nechám těch svých keců, stejně to nikdo nečte. Ale mám teď radost a nemám o tom s kým mluvit, takže to budu psát sem no:)

c
L.

6. 7.

6. července 2015 v 11:45 life.
První letní dny pro mě znamenaly naprostou katastrofu.
Vypustila jsem všechny svoje zásady a zvyky a jedla jsem tak, jak jsem chtěla. Takovýhle nezájem se mi nestal opravdu hodně dlouho.
Pocity viny jsem měla pokaždé, i po něčem zdravém a nízkokalorickém, ale stejně mě to neodradilo od další návštěvy ledničky.
Bojím se zvážit. Vím, že mě to číslo rozbrečí a já budu zase celý den nepříjemná (což jsem momentálně skoro pořád).
Včera jsem už měla všeho dost a pustila jsem se do pročítání blogů, kalorií, rad apod. Vzpomněla jsem si na předminulé léto, moje první hodně hubnoucí léto, kdy jsem celý týden nic nesnědla a zhubla asi 5 nebo 6 kg. Jenže to moje máma chodila do práce a protože je teď už dlouho doma kvůli nemoci, tak nemám tolik prostoru.
Ale ani to mě neodradí, protože už mě to nebaví. Už mám v hlavě zase vidinu té skinny holky a já vám garantuju, že s hubeným tělem bych byla i docela hezká. Ale bez něj budu navždy odporná a tohle léto se vše musí změnit.
Říkám si to už hrozně dlouho. "Musím zhubnout do léta, do oslavy, do příští návštěvy.."
Teď mám motivaci navíc, že můj Pan Božský má naprosto úžasný tělo a přece vedle něj nebude stát kupa sádla.
Budu moct nosit croptopy, kalhoty a k tomu krátká trička, plavky, kraťasy,.. Výběr oblečení bude mnohem snažší než doteď.
Ale hlavně budu konečně spokojená.
Našla jsem teď svůj starý blog, z konce roku 2011 asi do 2013, a byla jsem úplně někdo jiný. Nepoznala bych se. Samozřejmě, už v té době jsem o sobě neměla moc dobré mínění, ale pořád jsem byla normální. Skoro u každého článku jsem psala, že nejdůležitější je být šťastný a já opravdu šťastná byla. Řešila jsem pořád jako puberťačka samý sex a kluky, nebavila mě škola, hrála jsem florbal a bavilo mě to.
Hodně se mi taky změnily žebříčky hodnot. Teď bych většinu věcí řešila jinak.
Přemýšlela jsem včera nad co nejméně kalorickou dietou, kterou bych za týden zhubla co nejvíce.
Různě na internetu a po blozích jsem často četla o dietě, kdy začnete na asi 800 kcal za den a každý den snižujete o 100. Pak to je taky od 500 dolů, ale já si vymyslela svojí variantu. 200, 100, hladovka, 200, 100,...
Na to jak jsem teď opravdu dost jedla, bych mohla aspoň ty teď nabraná kila rychle zhubnout. Chci začít i aspoň malilinkato cvičit, ale znám se. Cvičení prostě nesnáším a dlouho to nevydržím. Až začnu chodit do práce, budu mít pohybu naštěstí víc.
Samozřejmě se vracím i k určitým pravidlům, třeba nejíst po 17:30, jíst nejlépe jen sama, jídlo si dlouho připravovat a přemýšlet nad ním,..
Omg, doufám, že mi to vydrží už snad aspoň celé léto a na intru to bude s A. v pohodě.
Wish me luck.
kate moss | Tumblr
L.