Srpen 2015

15. 8.

15. srpna 2015 v 12:17 life.
Já jsem vážně asi úplně blbá.
Ne asi, ale určitě.
Vždy celý den nesním nic, prostě pracuju a nejím a vydržím to. Vydržím to až do večera, i když mi pořád někdo něco nabízí. A pak se zhulím a najím se.
Konec! Vždyť i za zhulenosti se cítím nechutně a dokážu nejíst nic.
Objednala jsem si už hodně dlouho chtěný tričko. Bylo jen S a L. L by mi bylo velký, takže jsem si vzala S a mám aspoň větší motivaci zhubnout.
Já teď myslím skoro jen na to jak budu vypadat až budu hubená. Oblečení jaký chci, nebudu vypadat blbě před ostatníma, nebudu nikdy ta největší.
Nenechám to už nikdy zajít tak daleko, už nikdy se nenechám nazvat tlustou.
Jak si užíváte poslední chvíle volna?
Já hodně pracuju, ale zase se snažím i chodit často ven a být pryč a to se mi daří, doma nejsem skoro vůbec.
Dnes big party, jsem na to zvědavá. Vůbec nevím co na sebe. To budou zas nervy..
Koněčně pořádně pokecám s A.! O samotě, bez kluků a lidí, o všem.
Mám teď chuť se změnit. Dělat nový věci, být jiná.
Takže nový dlouhodobý plán? Být hubená a awesome.

Outfits
L.

12. 8.

12. srpna 2015 v 17:14 life.
Omg, už se léto blíží ke konci a mě se zdá, že jsem ještě pořádně nic nezažila.
Jsem sice pořád venku, když mám čas, ale není to žádný big. Těším se na sobotu. S A. a H. jedu kalit, takže to bude pecka.
Dneska mi přišly kofeinové tabletky a hned jsem si jednu vzala. Mají i pomáhat spalovat tuky, tak uvidíme, jestli bude nějaký pokrok.
S jídlem se držím, občas mi to ujede, ale protože pracuju a moc se nezastavím, druhý den mám stejně míň! Ani neberu projímadla. Nemám kdy, protože jsem buď v práci a volna mám k tomu málo nebo jsem u T. a to nepřichází v úvahu.
Je to docela trapný, když se mě u něj doma ptá, jestlo budu něco jíst a já vždy řeknu že ne. Ale pokud to není fakt nutný tak mě nikdo nedonutí jíst před lidma. Nenávidím to.
Docela teď hulím, ale působí to pozitivně. Nemyslím na s prominutím píčoviny a neřeším nepodstatný věci. Chci být taková i v normálním životě a začíná se vše nějak zlepšovat.
Před T. se pořád stydím, ale už míň. Tohle je asi první léto kdy se necítím nejtlustší.
Pořád nejsem dokonalá, mám ještě dost nedostatků, ale už to není tak tragický.
Myslím, že jsem na dobrý cestě. A příští rok maturita, autoškola. Nervy na pochodu jsou rychlá cesta na úbytek váhy.
Když jsme se rozešli s D., zhubla jsem za pár dnů přes 5 kg.
Snažila jsem se mrknout na vaše blogy a nechat tam aspoň malý komentář, tak snad jsem na někoho nezapomněla:)
Už je jen chvilka na změnu než začne škola, takže to teď musí jít i kdyby to nešlo.
Držím nám palce.


5. 8.

5. srpna 2015 v 23:19
Mám se skvěle. A přitom hrozně.
Já vážně nejím, prostě nejím. Nádhera.
Ale hodně pracuju, jsou vedra a mě je hrozně. Pořád se mi motá hlava, jsem úplně vyčerpaná.
Mám hrozně novinek, ale vůbec nejsem teď schopná nějak extra vymýšlet jak to zformulovat, takže napíšu později.
Přidám asi nějaké obrázky, nemůžu spát.

Tumblr

L.

1. 8.

1. srpna 2015 v 18:08 life.
Půlka prázdnin za námi.
Půlka prázdnin je pryč a víte co? Já jsem pořád stejná a spíš ještě tlustší.
A nelíbí se mi to.
Jenže teď bude už všechno jinak. Musí, protože čím víc hulím, tím víc přemýšlím nad tím, jaký by to asi bylo, že by mi byly nepodstatné věci jedno i za normálního stavu. Bylo by to samozřejmě boží, jenže jediná věc, kterou momentálně ke štěstí potřebuju, je hubenost.
Jsou to kosti a bolesti a slzy a šílenství. Jsou to obrázky a litry tekutin za den. Je to kafe a miliony cigaret.
Je to posedlost.
Nemá cenu bát se tmy, protože příšery se neschovávájí pod postelí, ale uvnitř lidí. Každý má svou, jen v někom se probudí a v někom ne.
Moje příšera? Krásná, dobře oblečená, hodně štíhlá. Nikdy jsem nebyla ráda středem pozornosti, takže je tichá a tajemná.
Co to je za přání, být "neviditelná"? Pretty to see, hard to catch. Jsem divná.
Nicméně, hubnutí se prostě musí posunout dál. Nemůžu zůstat takováhle.
Musím si ale dávat víc pozor doma, rodiče mě nějak začali pozorovat a jsem z toho trochu nervózní. Táta aby mi řekl, že jsem nějaká moc hubená? Tak to končim.
Ani se nevážím, ale spíš moc nemám i kdy. Pracuju nebo spím nebo jsem pořád někde venku. A taky se bojím, ale šíleně.
V pátek pojedu za A.! Viděla jsem ji jen chvíli a potřebuju s ní už vážně všechno probrat pořádně, bez ostatních lidí okolo. Jsem sice pořád s H. a ta je vážně skvělá, ale o hubnutí s ní mluvit vážně nemůžu.
Živím se skoro jen přesnídávkama, pokud nepočítám nějaké přešlapy.
Nedávno jsem potkala 2 lidi u nás ve městě. Vždy se mi smáli. A nebylo tomu jinak ani teď. I když už je to doba, co ze mě měli fackovacího panáka. Jo, takže prostě jsem pořád tlustá.
A víte co? Teď jsem schopná dát cokoliv. Klidně i duši.

Untitled
L.