Září 2015


15. 9.

15. září 2015 v 21:35 life.
Panebože. Žít a užívat si a neřešit nepodstatný věci je boží.
Pořád nemůžu uvěřit tomu všemu co se teď kolem mě děje.
Pořád nějaký akce a zvaní na brko a pivo. Nikdy jsem nebyla moc oblíbená nebo nedej bože chtěná. Nevím, jestli jsem teď oblíbená, spíš lidem nevadí moje přítomnost a bavím se normálně s ostatníma.
Nemůžu si hlavně zvyknout, že po mě kluci tak jdou. Nikdy to tak nebylo a jako by najednou všichni zjistili, že existuju a že nejsem tak hrozná jak si mysleli.
Užívám si to, doopravdy. Tohle je nejlepší cena za celou tu hroznou cestu. Kvůli hubnutí jsem někdy zažila pravé utrpení, ale tohle vše vynahradí.
Kdybych zůstala tlustá, nikdy bych nemohla mít takové sebevědomí, abych se normálně bavila.
Ne že bych si nějak extra věřila, ale už to není tak moc nízko jako to bylo vždy.
Dokonce jsem jedla před lidma sama od sebe a byla jsem v pohodě. Šla jsem prostě s kamarádem po ulici a jedla jsem.
Je to pro mě docela pokrok. Nenávidím normálně jíst před ostatníma a už vůbec bych nemohla jíst na ulici.
Hodně se taky starám o školu. Maturita mě popravdě trochu děsí. Snažím se učit průběžně, abych toho pak neměla tolik.
Zase jsem byla hotová z komentáře Emily. Moc díky❤
Snad se taky máte dobře. Jestli ne, tak už určitě brzo bude vše jak má být.
L.

5. 9.

5. září 2015 v 14:30 life.
"Projímadla za chvíli začnou působit. Začínám být taková zesláblá a je mi divně. Za chvíli přijdou první výstražné signály v podobě křečí a pobublávání v břiše. To znamená, že bych se už neměla moc pohybovat, být v klidu a hodně pít. Pít budu. Udělám si kafe a k tomu budu vdechovat ten záchranný kouř z modrých L&M. Je to moje spása před chutěmi a naštvaností. Měla bych přestat. Bez téhle záchrany by ale moje myšlenky byly o něco černější, tak jako bez mých spolehlivých uvolňovačů. Tráva, alkohol a někdy prášky. Myslím, že nebýt tohohle, mohlo být už po mě. Teď si už nejsem jistá ani tímhle, protože to černo se dostane ven i přes to. Trochu se to zlepšilo, začíná se to ale pomalu vracet a já se bojím, že tentokrát už se ztratím úplně."

Někdy v zimě jsem si psala takový svoje myšlenky. Je to někde ke konci mých depresí.
Dlouho jsem se neozvala.
Byla jsem smutná, naštvaná, divná.
T. se se mnou z ničeho nic rozešel a mě to úplně posadilo na zadek. Bylo to hrozný.
Jsem teď sama, ale cítím se skvěle. Vídím pokrok, že jsem zhubla. Potkávám teď nový lidi nebo lidi, který jsem už hrozně dlouho neviděla. Je to skvělý. Začínám se vnímat úplně jinak. Jako by pro mě přece jenom tady bylo místo, jako bych měla vážně nějaký smysl. Ani už se tolik nebojím mluvit s lidma, prostě se bavím a užívám si.
První týden na intru a ve škole byl boží. Zhubla jsem 1,5 kg hned takhle ze začátku, takže mám radost!
S A. jsme se spolu učily a koukáme na seriály a na filmy, chodíme na cígo a pěšky do školy a ze školy asi 3 km. Bavíme se o všem a fakt si rozumíme.
Jsem teď magnet na kluky. Nevyhledávám je ani se nijak nesnažím a jde to nějak samo.
Nic nového se moc neděje. Prostě škola, kluci.. Myslím, že teď začíná druhé nejlepší období mého života, ikdyž budu maturovat. Ale zvládnu to, A. taky.
Zhubneme a budeme vypadat skvěle v šatech na maturiťáku. Těším se na to.
Snad budu mít čas se podívat, jak se daří vám, ale víkend už mám plnej a v týdnu bude škola a učím teď docela dlouho, takže uvidím, jak to budu stíhat.

L.