23. 11. 2018

23. listopadu 2018 v 1:36
WHAT?!
Po nejaky dobe zase koukam na blog, neni v tom nic jineho nez ze mam zase cerny myslenky kolem myho tela. A taky nevypadam uplne nejlip.
No za 2 roky od posledniho clanku jsem na tom vlastne dost podobne. Porad se mi vaha pohybuje kolem 63kg, neni to tak zly, ale uz jsem davno mohla mit vysnenych 55 a ja jsem porad zasekla v 1 miste. Jsem stastna, v unoru to bude rok co jsme se dali dokupy se skvelym klukem (po tom co jsem cetla o T. je mi to snad i trapny psat, ale se kterym je zivot vazne jednodussi a je uzasnej), uz rok bydlim na byte s kamosema a delam vysnenou praci. Mam se vlastne opravdu dobre, ale v moji hlave je celou tu dobu porad tmavy mistecko, ktery obcas zatmavi i celej mozek.
Jenze uz nejsem ta mega tlusta holka, ktera POTREBUJE zhubnout, uz jsem jen polotlusta a hlavne dost rosolovita holka, ktera CHCE zhubnout. Chybi mi dostatek motivace. A taky vule. A taky chtit cvicit, s tim je to porad stejny a porad stejne me to silene nebavi.
Co potrebuju i chci zaroven je bejt konecne 100% spokojena a vim, ze toho dosahnu az budu krasne hubena.
Precetla jsem si vsechny clanky tady, projizdim weheartit a omezuju jidlo. Zvykla jsem si jist normalne (po weedu i abnormalne) a je ted tezky zustat jen na minimu jidla, zvlast kdyz chodim do prace na 12 a nemuzu si v zadnym pripade dovolit bejt slaba nebo dokonce nekde sebou seknout.
Je taky tezky si to odrict kvuli chutim a hladu. Jak jsem mohla nekolik dnu zit jen na kafi a piti? Ted kdyz mam hlad, mam nechutny krece a je mi blbe.
Mozna ze pri tom jak uz dlouho sama se sebou valcim bych potrebovala nejakou normalni redukcni dietu a byla bych ok, jenze me tohle porad laka ze vseho nejvic. Pocit prazdnoty me ubiji ale naplnuje.
Nejsem si uplne jista, jestli jsem nekdy byla na opravdovou diagnostiku poruchy prijmu potravy, co ale vim jiste je, ze at jsem mela nebo nemela MENTALNI anorexii, neco ve me porad zustalo, jen uz to neni tak intenzivni.
Bohuzel ikdyz A. bydlela chvili se mnou, odstehovala se zpatky domu a kdyz se vidime tohle uz neresime. Ona je ted tak krasne krehounka ze ani nemusi. Takze nemam s kym resit tyhle myslenky.
Nevim jestli budu psat nejak pravidelnejc nebo se po tomhle clanku zase na vsechno vyseru, ale myslim si, ze by mi tohle psani mohlo zase trochu pomoct. Vypsat se z problemku a resit nekde jidlo, this is what i need. U nas na byte bych s timhle vubec nemohla zacit a pred mym milovanym M. uz vubec.
PROSIM, kdyby nahodou nekdo jeste obcas zchecknul, jak ziju (o cemz pochybuju, je to uz doba) a mel podobny umysly, nevahejte se ozvat. Za jakyhokoliv partaka budu vdecna. S A. jsme toho ve 2 dokazaly dost.
To bude tak vsechno, chtela jsem si zas jen nekde vylejt srdicko ohledne myho nechutnyho vzhledu.
Doufam, ze bude lip! Budu se snazit. Doufam.... Prosim....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bí | Web | 27. listopadu 2018 v 16:08 | Reagovat

udržet se hlavně zkouřená, to je moje největší prokletí a zároveň největší výzva! byla by skvělé mít nějakou podporu, ve dvou je to vždy snažší)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama